Žalostný příběh o expozici záření z mobilních telefonů – Jak jsme se do této situace dostali? Část I

Uveřejňuji překlad článku z roku 2021. Autor, Paul Ben Ishai, izreaelský fyzik z Arielské University, se zabýval historickými souvislostmi, které vedly k ustavení současných expozičních limitů pro většinu zemí světa. Článek autor rozdělil na dvě části: Část 1 a pak její napínavé pokračování!

A nyní již k samotnému textu:

Dovolte mi popsat můj den. Vzbudím se v 6:15 za doprovodu vtíravé melodie, kterou náležitě ignoruji až do chvíle, kdy už to nejde vydržet. Dovleču se do sprchy, obléknu se a sejdu do kuchyně. Uvařím si kafe a nakrmím zvířata (opravdu mám na mysli zvířata, psa a kočku, ne své děti), přečtu si aktuality a své e-maily, zprávy z WhatsApps, atd….. Pak jedu do práce a na hlasitý odposlech přijímám telefonáty (ale nikdy nejsem jejich iniciátorem). Po příjezdu do práce zkontroluji svůj rozvrh a naplánuju si den. E-maily, dokumenty, Skype, Zoom, Microsoft Teams, výuka a schůzky. Velká část této činnosti probíhá „za pochodu“. Na konci dne jsem konečně doma a ještě kontroluji sociální sítě, odepisuji přátelům nebo rodině. Snažím se ulehnout do postele ve stejný den, kdy jsem vstal.

Můj životní styl a je možný jen proto, že stejně jako vy žiji mobilním telefonem. A právě to je paradox našeho moderního života. Nedokážeme se vrátit do dřívější doby. Do uklidňující rutiny novin vytištěných na papíře, do poklidného šálku kávy doprovázeného třeba rádiem, do klidného dojíždění do práce a jistoty dne, který se řídí pouze rozvrhem a schůzkami. Velmi pochybuji, že bychom o to stáli. Jsme ženatí se svými telefony.

Je to hektický život a vybírá si na nás svou daň. „Přeměnili“ jsme se (neřekl bych, že jsme se vyvinuli) v „Tech Lidi“, formu lidstva, která pamatuje jednoduché časy, ale není schopna existovat, pokud není obklopena technikou. Naše přirozené prostředí v současnosti zahrnuje nepřirozeně vysokou dávku elektromagnetického záření. Znamená tedy tato zásadní proměna společnosti to, že se musíme podřídit technice a plnit její příkazy? Kdo by měl konkrétně rozhodovat o tom, kdy a která technologie je zdravá?

Stojíme před dalším velkým rizikem, jak nás technologie přibližují směrem k 5G a internetu věcí (IoT). Je nám to prodáváno jako utopie z knih Isaaca Asimova, kde senzory a zařízení pracují pro naši bezpečnost a pohodlí. Ne že bychom o to sami kdy stáli nebo měli možnost ovlivnit, jak to bude probíhat. Podívejme se tedy na jeden jeho aspekt; na vystavování obyvatelstva mikrovlnnému záření vyzařovanému z mobilních telefonů a z jejich infrastruktury.

Je zřejmé, že v budoucnosti, kdy budeme zahaleni senzory připojenými k bezdrátové síti 5G a kdy většina našeho spojení bude probíhat prostřednictvím mobilních telefonů, se naše expozice okolnímu mikrovlnnému záření zvýší. Pichlavý dopis Bandary a Carpentera, publikovaný v roce 2018 v prestižním časopise The Lancet Planetary health [1] a znovu v roce 2020 [2], upozorňuje na bezprecedentní nárůst expozice, které jsme byli vystaveni v posledním desetiletí. Vše ukazuje obrázek č. 1.

Současná norma povolené expozice pro širokou veřejnost dle doporučení WHO [3], [4] a ICNIRP je 10 W/m² [5]. V Izraeli jsme hrdí na to, že trváme na limitu, který je o desetinu nižší. Mnoho odborníků v oblasti netepelných biologických účinků expozice záření z mobilních telefonů doporučuje úroveň mnohem nižší. Vedoucí ruského Národního výboru pro ochranu před neionizujícím zářením Jurij Grigorjev dokonce doporučuje úroveň pouhých 0,01 W/m² [6], ne-li nižší. Proč? Protože dnešní bezpečnostní standardy byly skutečně stanoveny již v 50. letech 20. století, kdy se na Západě věda domnívala, že jediným účinkem vystavení mikrovlnnému záření je ohřev. Dnes víme, že existují dlouhodobé kumulativní účinky, které nemají tepelnou povahu (nezahrnují ohřev) [7]-[12]. A že tyto účinky mají jednoznačné důsledky pro veřejné zdraví. Proč tedy zůstáváme u zastaralé bezpečnostní normy? K odpovědi na tuto otázku je třeba ponořit se do králičí nory a sledovat historii.

Druhá světová válka byla skvělou dobou pro mikrovlnné trouby. Britové v roce 1940 vynalezli magnetron, který byl předzvěstí skutečné nové éry. Radar, a mikrovlnná trouba (vynalezená v roce 1946)! A také zranění. Již v roce 1948 si vědci z Mayo Clinics všimli, že mikrovlnné záření může u psů způsobit šedý zákal [13]. V padesátých letech 20. století byly nepříznivé účinky hlášeny i osobami obsluhujícími radary. V roce 1953 předložil lékařský konzultant John T. McLaughlin, pracující pro Hughes Aircraft industries, posudek, v němž uvádí vnitřní krvácení, leukémii, šedý zákal a bolesti hlavy jako některé z potíží, jimiž trpěli pracovníci radaru [13]. To vzbudilo zájem armády, a tak na Západě vyvstala otázka: Jaká úroveň je vlastně bezpečná?

Diatermie, tedy použití lokalizovaného vysokofrekvenčního elektrického proudu k prohřívání kůže, byla známá již před válkou. Takže předpokládám, že bylo přirozené si myslet, že původcem všech těchto účinků bude mikrovlnný ohřev. Ve velmi sugestivním článku z roku 1961 W. Mumford nastínil počátky těchto procesů [14]. Cituji:

„Většina dosavadních experimentálních prací podporuje přesvědčení, že hlavním účinkem mikrovlnné energie na živou tkáň je produkce tepla“.

A zdá se, že to bylo vedoucí zásadou. V padesátých letech byla nejnaléhavější obavou u obsluhy radaru oči a varlata. Ve skutečnosti je zde důležitý aspekt, který je třeba vzít na vědomí, a to, že obavy panovaly mezi profesionály, a nikoliv mezi širokou veřejností.

Od konce 40. let do začátku 50. let se touto otázkou snažila zabývat řada průmyslových i akademických výzkumníků. Jedna zpráva vzbudila značnou pozornost. F. Hirsch v ní informoval o vzniku šedého zákalu v očích radarového technika v důsledku přímého vystavení mikrovlnám [14]. Odhadl, že práh poškození je 100 mW/cm². Tuto zprávu vzalo na vědomí americké letectvo a nakonec byla v roce 1957 ustavena konference Tří služeb, která byla formálně pověřena zkoumáním, co je bezpečné. Stále však s domněnkou, že mechanismus je pouze založen na ohřevu. Toto snažení vedl jistý plukovník Knauf. Přezkoumali mnoho studií, které byly prováděny v Bell Telephony Labs a dalších průmyslových laboratořích, a nechali si vypracovat mnoho dalších. Některé z těchto studií by nebylo možné dnes uskutečnit, byly by totiž shledány jako zbytečně kruté. „Vaření“ varlat psů, oslepování králíků a dokonce i vystavování smrtelným expozicím užitím vysokého výkonu. Nakonec v roce 1957 dospěli k závěru; bezpečná úroveň by měla být 10 mW/cm². Další významné jméno v oboru, Herbert Schwan, k tomu přidal ustanovení, že by to nemělo být déle než hodinu! Pokračující výzkum tuto hodnotu dokonce zpochybnil a doporučil i bezpečnostní rezervu. Společnost General Electric Company doporučila pouze 1 mW/cm². V roce 1959 Bellovy laboratoře doporučily „mezi 1 až 10 mW/cm² pro náhodné nebo příležitostné vystavení“ a „pod 1 mW/cm² pro časově neomezené vystavení“. 1 mW/cm² je dnes limitem ICNIRP. Ale to zdaleka není celý příběh …

V roce 1978 se v Pensylvánii konala konference. Na ní Dr. Morris Shore, tehdejší ředitel Oddělení biologických účinků Úřadu pro radiologické zdraví FDA, přiznal, že volba 10 mW/cm² byla zcela svévolná! [15] Ještě překvapivější je, že uvedl:

„Zdá se tedy, že 10 mW/cm² bylo v roce 1957 stanoveno letectvem jako „bezpečná úroveň expozice“ – slovy Dr. Knaufa „svévolně.“ .“

Ve skutečnosti je to Bell Telephony Laboratories, která tuto hranici stanovila pro své vlastní pohodlí [14], [15].

A tak začala tradice, podle níž „je kočka nastrčena, aby hlídala smetanu“.

To vše se odehrávalo v době studené války. Sověti se také snažili přijít na to, co si počít s mikrovlnami. I oni si kladli stejnou otázku. Jaká je vlastně ta bezpečná hranice? Tamní úvahy však vycházely z radikálně odlišného předpokladu. Sověti připouštěli, že expozice má vážné biologické důsledky, a že nemá nic společného s ohřevem. Uvědomovali si, že imunitní reakce obsluhy byla potlačena kvůli nepřiměřené expozici. Proto provedli řadu pokusů na zvířecích modelech, aby to potvrdili [16], [17]. Když si všimli netepelných účinků a změn v chování zvířat, stanovili Sověti své expoziční úrovně o 1000x nižší než USA na 0,01 mW/cm². To samozřejmě vedlo k intenzivnímu zájmu zpravodajské komunity a CIA udělala vše pro to, aby sovětský výzkum získala. Právě zveřejnění některých překladů dokumentů CIA z 50. let na internetu pravděpodobně vedlo k mnoha nepravdivým konspiračním teoriím o vojenské povaze 5G. Koneckonců, pokud se CIA zajímá … ?

Nicméně odbočuji. Někdy na začátku 60. let se americký standard, založený na ničem jiném než na „tušení“ někoho v Bellových laboratořích [15], stává standardem, který nám dodnes vládne. Rozdílný přístup Východu a Západu k radiofrekvenční bezpečnosti byl pěkně shrnut v technické zprávě L. Davida, kterou si v roce 1980 objednalo americké ministerstvo energetiky [17]. Cituji:

„Rozdíly v normách jsou do značné míry založeny na protichůdných filozofiích. Koslov uvádí několik faktorů, které přispívají k rozdílným definicím přípustné expozice mikrovlnami v USA a v Sovětském svazu, a tvrdí, že USA a Sověti mají zásadní rozdíly ve filozofii kontroly životního prostředí. V USA byl přijat koncept kritéria rizika a přínosu, který zahrnuje použití přiměřeného bezpečnostního rozpětí pod známým prahem nebezpečí. Na druhé straně; Sověti považují za znečišťující látku jakoukoli vnímatelnou změnu v životním prostředí.“

Přál bych si, abych mohl oznámit, že tento přístup přetrval i do současného Ruska, ale musím přiznat, že ačkoli na papíře stále zachovávají stejný standard [4], peníze prostě vládnou a expozice je tam stejně vysoká jako všude jinde.

Jak tedy náš příběh pokračuje?

Pokračování příště …

Odkazy

[1] P. Bandara and D. O. Carpenter, “Planetary electromagnetic pollution: it is time to assess its impact,” The Lancet Planetary Health, vol. 2, no. 12, pp. e512–e514, Dec. 2018, doi: 10.1016/S2542-5196(18)30221-3.

[2] P. Bandara et al., “Serious Safety Concerns about 5G Wireless Deployment in Australia and New Zealand,” Radiation Protection in Australasia, vol. 37, pp. 47–54, May 2020.

[3] “WHO | The International EMF Project,” WHO. http://www.who.int/peh-emf/project/en/ (accessed Feb. 13, 2021).

[4] T. Wu, T. S. Rappaport, and C. M. Collins, “Safe for Generations to Come,” IEEE Microw Mag, vol. 16, no. 2, pp. 65–84, Mar. 2015, doi: 10.1109/MMM.2014.2377587.

[5] I. C. on N.-I. R. Protection (ICNIRP)1, “Principles for Non-Ionizing Radiation Protection,” Health Physics, vol. 118, no. 5, pp. 477–482, May 2020, doi: 10.1097/HP.0000000000001252.

[6] Y. Grigoriev, “Electromagnetic fields and the public: EMF standards and estimation of risk,” IOP Conf. Ser.: Earth Environ. Sci., vol. 10, p. 012003, Apr. 2010, doi: 10.1088/1755-1315/10/1/012003.

[7] C. L. Russell, “5 G wireless telecommunications expansion: Public health and environmental implications,” Environmental Research, vol. 165, pp. 484–495, Aug. 2018, doi: 10.1016/j.envres.2018.01.016.

[8] D. Belpomme, L. Hardell, I. Belyaev, E. Burgio, and D. O. Carpenter, “Thermal and non-thermal health effects of low intensity non-ionizing radiation: An international perspective,” Environmental Pollution, vol. 242, pp. 643–658, Nov. 2018, doi: 10.1016/j.envpol.2018.07.019.

[9] M. Durdik et al., “Microwaves from mobile phone induce reactive oxygen species but not DNA damage, preleukemic fusion genes and apoptosis in hematopoietic stem/progenitor cells,” Sci Rep, vol. 9, no. 1, p. 16182, Nov. 2019, doi: 10.1038/s41598-019-52389-x.

[10] V. Leach, S. Weller, and M. Redmayne, “A novel database of bio-effects from non-ionizing radiation,” Reviews on Environmental Health, vol. 33, no. 3, pp. 273–280, Sep. 2018, doi: 10.1515/reveh-2018-0017.

[11] R. N. Kostoff, P. Heroux, M. Aschner, and A. Tsatsakis, “Adverse health effects of 5G mobile networking technology under real-life conditions,” Toxicology Letters, vol. 323, pp. 35–40, May 2020, doi: 10.1016/j.toxlet.2020.01.020.

[12] A. Chowdhury, Y. Singh, U. Das, D. Waghmare, R. Dasgupta, and S. K. Majumder, “Effects of mobile phone emissions on human red blood cells,” Journal of Biophotonics, vol. n/a, no. n/a, p. e202100047, doi: https://doi.org/10.1002/jbio.202100047.

[13] N. H. Steneck, H. J. Cook, A. J. Vander, and G. L. Kane, “The origins of U.S. safety standards for microwave radiation,” Science, vol. 208, no. 4449, pp. 1230–1237, Jun. 1980, doi: 10.1126/science.6990492.

[14] W. W. Mumford, “Some Technical Aspects of Microwave Radiation Hazards,” Proceedings of the IRE, vol. 49, no. 2, Art. no. 2, 1961, doi: 10.1109/JRPROC.1961.287804.

[15] 10th Annual National Conference on Radiation Control: A Decade of Progress : April 30 – May 4, 1978 Harrisburg, Pennsylvania. U.S. Department of Health, Education, and Welfare, Public Health Service, Food and Drug Administration, Bureau of Radiological Health, 1979.

[16] M. Repacholi, Y. Grigoriev, J. Buschmann, and C. Pioli, “Scientific basis for the Soviet and Russian radiofrequency standards for the general public,” Bioelectromagnetics, vol. 33, no. 8, Art. no. 8, Dec. 2012, doi: 10.1002/bem.21742.

[17] L. David, “Study of federal microwave standards,” PRC Energy Analysis Co., McLean, VA (USA), DOE/ER/10041-02, Aug. 1980. doi: 10.2172/5021571.